Úvaha o čase jako neúprosném proudu, který nás všechny ovlivňuje a formuje naše životy.
Čas je veličina, kterou používá každý z nás. My žijeme časem a nelze se bez něj obejít. Ovládá nás a my se jím musíme podřídit. Proč? Protože neúprosně plyne a nelze jej zastavit, zrychlit ani zpomalit. Běží určitým tempem stále dál bez ohledu na to, zda už jsme vyplnili své úkoly nebo stihli uskutečnit naše plány. Každý se denně o čase zmiňuje, ať už si plánuje schůzky, určuje, v kolik si zajde na oběd, nebo se kouká na televizní program, aby zjistil, v kolik hraje jaký pořád. Čas tu vždycky byl, je a bude. Ale co ten čas vlastně je?
Můžeme se domnívat, že čas vznikl při, anebo ještě dávno před Velkým třeskem, kdy se začaly utvářet galaxie, hvězdy, planety a další vesmírné útvary. Možná, že ani nevznikl, prostě tu odjakživa byl a spolu s energií vytvořily vesmír. Všechna vesmírná tělesa se začala pohybovat a otáčet a čas nabíral svou vizuální podobu. Proč se planety otáčejí? Proč hvězdy žhnou? Proč kolem lítají meteory? Protože čas plyne. Představte si, že by se čas zastavil. Co by se stalo? Planety by znehybněly, hvězdy by nejspíš zhasly, meteory by zůstaly stát…
V lidském měřítku je však čas něco trochu jiného. Když se řekne ‚čas‘, lidé si vybaví tikající hodiny, den a noc, práci, školu, schůzky, volný čas a spoustu jiných věcí. My bereme čas, jako určité rozvržení našeho probíhajícího dne. V půl sedmé ráno nám pravidelně zvoní budík a my vstaneme, máme dlouho určený režim, kolik minut přibližně využíváme na osobní hygienu, snídani, oblékání a přípravu věcí do školy nebo práce, kterou pravidelně začínáme v osm hodin. V hlavě pak odpočítáváme minuty do následující přestávky a pauzy na oběd. Škola nebo práce skončí a my jdeme domů, večer pak vyrážíme ven nebo na večeři, v půl osmé zapneme televizi a koukáme na zprávy, pak si stěžujeme na zpoždění několika minut, kdy měl už začít hrát film, jdeme spát, znovu pak zazvoní budík a den se po většinu času opakuje. Den je jedna z jednotek času, které jsme se podřídili a žijeme jí. Den je jedna otáčka naší planety kolem své osy, kterou jsme si rozdělili na hodiny, minuty a vteřiny. Rok je jedno oblétnutí Země kolem Slunce, které jsme si rozdělili na měsíce, týdny a dny. Takhle jsme si to stanovili a takhle žijeme každý den, pod touto myšlenkou – aby nenastal chaos, abychom mohli dělat právě to, co každý den – vstát v tolik a tolik, jít do práce v tolik a tolik… Ať si ale tyto hodnoty stanovíme jakkoli, planeta se bude otáčet stále stejně rychle, protože čas se kvůli nám nezmění. Čas je náš pán a život. Žijeme, stárneme a umíráme kvůli času. Nedá se ovládnout, nevidíme ho, necítíme ani neslyšíme, ale víme, že existuje, protože ho vnímáme všude kolem nás ať už jako tikající hodiny, nebo vycházející a zapadající slunce. Kdyby přestal existovat, vaše oči by se právě zastavily na této větě a už by jí nedočetly dokonce.